Písečan v Istanbulu (29.6.- 5.7. 2010)
Každým rokem se s folklorním souborem Písečan vypravujeme na nějaký zahraniční zájezd. Jinak tomu nebylo ani letos. Tentokrát jsme vyrazili do Tureckého Istanbulu. Řadu úspěšných vystoupení jsme absolvovali na mezinárodním folklorním festivalu, který byl součástí projektu „Istanbul 2010-Europen Capital of Culture“.
Odlétali jsme v úterý 29.7. dopoledne z pražské Ruzyně. Měli jsme klidný let, bylo jasno, a tak jsme dobře viděli na krajinu pod námi. Po příletu na istanbulské letiště si nás vyzvedl náš průvodce a autobusem nás odvezl na naši ubytovnu. Po zkušenosti s istanbulským internátem by většina z nás nechtěla být v Turecku studentem.
První den jsme měli na programu pouze večeři a tak jsme ještě večer vyrazili na obhlídku nejbližšího okolí naší ubytovny. Došli jsme do přístavu na evropské straně Bosporu, prohlédli si krásné výletní lodě, dokonce i vojenskou bitevní loď a spoustu menších člunů.
Druhý den už začal náš oficiální program. Dopoledne jsme se vydali na prohlídku sultánského paláce Dolmabahce. Byla to taková krása, až oči přecházely. Odpolední prohlídka památek byla kvůli dešti zrušena. Večer už nás čekalo první vystoupení stejně jako ostatní soubory z Norska, Německa, Ukrajiny, Maďarska, Řecka, domácího Turecka a ruského souboru, který přicestoval až z dalekého Jakutska. Na galavečeru, který natáčela místní televize zatančil i soubor z Portorika.
Každý další den jsme hráli, zpívali a tančili alespoň jednou nebo dvakrát, vždy na 5 až 10 minut. Zúčastnili jsme se i několika průvodů. Některé dny byly opravdu náročné. Kvůli možnosti dopravní zácpy jsme museli na všechna vystoupení jezdit s hodinovým předstihem a pak dlouho čekat na začátek programu. Často jsme vůbec nevěděli, kam jedeme, proč a co si máme vzít s sebou. Občas nám Turci dávali opravdu zabrat. Například nečekaný dvoukilometrový průvod byl velmi náročný.
Avšak užili jsme si i krásné chvilky. Okouzlující byla návštěva mešit, obzvláště té nejznámější - Modré. Také jsme měli možnost podívat se na Istanbulský typický bazar. Nezapomenutelné je i setkání všech souborů, které pro nás pořadatelé festivalu uspořádali na terase luxusního hotelu, kde samozřejmostí byl úžasný bazén a „balkón“ tvořila opravdová asi osmimetrová plachetnice!
Co se týče stravování, byli jsme spokojeni. Na obědy a večeře jsme chodili do vcelku luxusních hotelů a klasická turecká kuchyně je opravdu vynikající... Ochutnali jsme spoustu místních specialit. Například baklava (jakýsi moučník nasáklý cukrovým rozvarem) byla výborná.
Plavba výletní lodí společně s ostatními soubory po Bosporu byla také nádherná. Proplouvali jsme kolem evropského i asijského břehu. Jedno vystoupení a průvod se uskutečnilo i v Asii za velkého zájmu místních obyvatel.
Celý týden nás provázelo krásné počasí, pouze první den pršelo. Na nižší úroveň hygieny jsme si rychle zvykli a naučili se jíst pouze vidličkou a lžící (nůž se v Turecku asi nepoužívá). Domů jsme si přivezli spoustu krásných zážitků, fotografií a někteří z nás značné množství čaje. Zjistili jsme, že pravý Turecký med chutná úplně jinak než ten, co se prodává u nás…
Po sečtení všech zážitků z návštěvy „brány orientu“ zůstane celkový dojem velmi kladný. Měli jsme tu čest reprezentovat nejen město Písek, ale i celou naši republiku. Poznali jsme mnoho nových míst, navázali jsme spoustu kontaktů a opět se přesvědčili, že ačkoliv každý mluvíme jinou řečí, hudba a folklór lidi spojuje a právě v něm stejnou řeč všichni nacházejí…
Pochopitelně jsme rádi, že jsme doma, ale nejeden z nás při vyslovení slova „Istanbul“ zatouží se alespoň na chvilku do Turecka vrátit……
Text zpracovala Miluška Sloupová